Reklama
 
Blog | Dan Vořechovský

Když dotace, tak pro všechny, aneb já bych si s dovolením také vzal

Jsem z hor. Tedy skoro. A tedy ne že bych se přímo na horách narodil, to ne. Narodil jsem se normálně v porodnici. Mám však díky geografické poloze svého bydliště k letošní situaci na horách tak trochu důvěrný vztah. U nás se lyžuje pouze na Černé hoře (nahoře na Andělovi), kam (výhradně) jezdím i já, a pak na pár místech v Peci (tuším). Vlekaři přes léto opravdu hodně investovali, docházelo k rozšiřování sjezdovek a modernizaci zařízení. Paralela se zemědělci je proto více než patrná (skoro, protože zemědělci patrně tak mohutně obecně neinvestují).

Zemědělci jsou mocná lobby a v celé Evropě mají výsostné postavení. Míra dotací do tohoto odvětví je nesrovnatelná s jakýmkoli jiným. Svaz vlekařů nyní přišel s nápadem, že vrtochy počasí by bylo možné aplikovat i na ně. Když mají zemědělci špatný rok (kvůli špatnému počasí), zpravidla dostanou vyšší dotace. Totéž nyní chtějí vlekaři. Jaký vlastně uvádějí důvod, respektive proč by je stát měl dotovat?

Zkrátka a jednoduše došlo k tomu, že vlekaři očekávali jakousi sezonu s jakousi úrovní příjmů. A toto se nenaplnilo. Jejich očekávání byla mylná. Byla mylná proto, že počasí řeklo NE! Když zkazit rok, tak ne jen někomu, ale všem. Jaký je ovšem rozdíl mezi vrtochem počasí a vrtochy zimy a sjezdování chtivých návštěvníků hor? Co když by letos v konkurenci mnohem lépe uspěli rakouští vlekaři a lidé z České republiky by v mnohem větší míře jezdili tam a čeští vlekaři by alespoň částečně utřeli nos? Žijeme ve světě nejistoty budoucího vývoje, s riziky se musí počítat. Podnikání v této oblasti je nepochybně díky vlivu počasí velmi rizikové. Ale nikdo vlekaře nenutí v tomto odvětví podnikat.

Podobně i já jako podnikatel nesu riziko. I já mohu kdykoli přijít o klienty a ne vlastní vinou. Nemusím chybit ani v jedné zakázce a přesto může opadnout poptávka po mých službách. Tak to prostě je. Nemohu ostatním nařídit, aby si kupovali mé služby. Tržní společnost si ale vytvořila nástroj proti riziku, jmenuje se pojištění a má různé podoby. Vlekaři se mohli pojistit. Jestliže tak neučinili, je to jejich chyba. Pokud navíc banky uznají, že jejich problémy jsou dočasné, jistě jim rády splátky odloží.

Pokud bychom přesto akceptovali argument vlekařů, dostali bychom se ve finále do stavu permanentního vzájemného dotování. V každém odvětví totiž dochází k výkyvům v poptávce, dochází ke změnám v tržních podmínkách. Tu více, tu méně. A kdo bude rozhodovat, která změna už dotaci zaslouží a která ne? Úředníci? Topolánek? Nebo paní za přepážkou na Hlavním nádraží? Časem bychom se dostali do stavu, že bychom ve změti zákonů odevzdávali všechny peníze na jednu kupu a stát by je dotačně rozdělil mezi další občany. To je přece ráj.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama