Reklama
 
Blog | Dan Vořechovský

Pozdrav pro pana pluhaře

Kdysi se říkávalo, kolik řemesel umíš, tolikrát jsi člověkem (nebo tak nějak). Přestože zcela neskromně prohlašuji, že nic neumím, mám hned tři zaměstnání (v kterých nejsem zaměstnán, ha ha ha). Říkám si tedy, že jsem takový slušně trojitý člověk. A často po večerech přemítám o osudu svých dětských plánů, což kombinuji se svobodomyslným rozjímáním o poloze svého obydlí. A to mě přivádí k zásadnímu zamyšlení...

Řeknu to asi takhle, stručně, nebudu chodit dlouho kolem kaše. Když jsem byl malý, nechtěl jsem být popelářem jako ostatní. Alespoň ne z toho důvodu jako ostatní. Ostatní totiž nechtěli být popelářem, ale tím člověkem, co se vozí na zadním stupátku nepříliš voňavého, zato však geniálně rozměrného, automobilu. To já chtěl hlavně vykládat ty popelnice plné různých zajímavých věcí, které lze často podle jistých lidí nadále používat. Jak jsem rostl, přestalo mě toto investigativní povolání zajímat. Přestalo zajímat i vrstevníky a vůbec tak nějak nezajímá v dospělém věku téměř nikoho.

Řekli byste, že jiné povolání na tom nemůže být hůře? Omyl. A o politicích nemluvím. Poněvadž ti jsou na tom ještě dobře, také jsou ideálem dětí. Minimálně dvou. A když jsou šikovni, tak si umějí vydělat i na byt od strejdy. A vrahové to také nejsou, to jsou přece filmoví hrdinové. Zkrátka povolání, o kterém mluvím, je podle mého názoru to nejvíc nejhorší povolání. Když se nad tím zamyslím, tak je to značně nespravedlivé. Toto povolání totiž dotyčným zaměstnancům (zaměstnavatelům možná, ale jenom někdy a jenom něco) vůbec nezávidím. Ano, je to tak, horníci to nejsou (i když možná asociace by tu byla, že pane Zdeňku). Dokonce to nejsou ani policisté, to je jasné. Je to někdo docela jiný.

Jsou to silničáři. Jednou jsem měl docela vážný rozhovor, už ani nevím s kým, který skončil značně vesele. Ten konec si sice nepamatuji, ale padl tam velice argumentativně silný argument. Lidé vždy nadávají na to (zejména tedy, nadává se na ledacos), že sníh není včas odklizen. Lidé se vždy posmívají silničářům, že se každoročně pečlivě připravují na zimu a přesto je vždy zaskočí. No jak by ne, když každý rok přichází v jiný den. To kdyby přicházela pravidelně, pak bych takový argument vzal, jinak ne. To se na mě nesmí nikdo zlobit. Tento argument lze ještě elegantlákově odargumentovat jinak. Totiž, že silničář stěží může odklidit sníh, který ještě nenapadl. Leda by použil zcela novou technologii rozfukování sněhu za letu na okolní střechy a zahrady.

Zkrátka a dobře, aby to někdo nepochopil špatně, nechci se přidat k hanění silničářů. Myslím, že svou práci dělají skoro i dobře. Zvlášť tam, kde bydlím, tak jsem nikdá neměl problémy. A to jsem z hor. Možná silničáří jindé neumí sníh odklidit, ale tam, kde bydlím já, to je na horách, tedy na těch skoro nejvíc severních, aby bylo úplně jasno, jsou silničáři fajn kucí. A já jim přeji pěknou sezonu a hodně šťastně odplužených kilometrů.

Reklama