Ovšem celé to má zcela prozaický důvod. Nikdo neumí věštit budoucnost, a to ani ti, kteří se za věštce prohlašují, neboť neumí uspokojivě vysvětlit, proč k dané události musí dojít. Ekonomové si musejí přiznat, že budoucnost předvídat neumějí. Alespoň exaktně ne. Ona budoucnost, kterou se ekonomové snaží předvídat, ostatně stejně jako každý z nás, je poměrně vágní termín. Pro mě jistě není důležité, zda dokážu předvídat chování pygmejů v nasledujících 2 letech. Mluvme spíše o relevantní budoucnosti, tedy o tom sledu jevů, který se nás týká a jehož předvídání nás mě eminentně zajímá. Podnikatel se snaží předvídat např. vývoj trhu. Ale absolutně nemá jistotu, že se trh, tedy chování lidí v určité specifické oblasti (dejme tomu poptávka po pračkách), bude ubírat tak, jak on odhaduje. Totéž náš život. Nemáme jistotu, že na rande slečna (či chlapec) skutečně přijde, že mi do zítra hodinář opraví hodinky, že na mě nespadne letadlo. Některé události jsou pravděpodobnější, některé méně.
Přírodní jevy se predikují mnohem snadněji než jevy společenské, tedy chování člověka. Člověk se sice chová zákonitě, respektive jeho chování je možné popsat určitými zákonitostmi. Jenomže pouze obecně. Víme například, že pokles poptávky způsobí při stejné nabídce a za jinak stejných podmínek pokles ceny. Ale ouha, nevíme tu hned dvě proměnné: zůstane při klesající poptávce nabídka stejná a ostatní podmínky jakbysmet? Nežijeme ve světě jistoty. Nemůžeme vědět, že člověk, který vstává pravidelně úderem šesté už po třicet let zrovna zítra nevstane (z jakékoli příčiny, ať už morbidní nebo zcela prozaické). Až budeme mít tuto jistotu, budeme schopni předvídat budoucnost. Ekonomie nikdy nebude exaktní vědou tak jako přírodní vědy. Není exaktní vědou proto, že jejím předmětem nejsou konstantní jevy, či chcete-li vztahy. Přírodní události nejsou ovlivněny ničím takovým, co zásadně ovlivňuje společenské jevy: možnost volby. Člověk volí mezi alternativami, jedná. A to definitivně “ospravedlňuje” ekonomy v jejich selhání předvídat exaktně budoucnost.
Problém je, že empirický výzkum tu a tam potřebuje alespoň přibližně říci, kdy něco přijde. Když jsem například předpovídal recesi americké ekonomiky zhruba na konec roku 2005, mýlil jsem se. Vycházel jsem z určitých předpokladů a ty se ne zcela potvrdily. Zkrátka spousta věcí se vyvíjela pomaleji, než jsem očekával. Recese, jak se zdá, začíná přicházet až nyní. Mám tedy i já máslo na hlavě. Jenže nějaký termín jsem byl nucen říci. Protože pokud bych řekl, že USA čeká recese, dostal bych otázku: Kdy? Kdybych nic neřekl a recese přišla v roce 2015, mohl bych vítězoslavně přijít a říkat: Vidíte, já to říkal! Sice bych se nemýlil, ale tak trochu by to bylo jedno, protože by to asi jen málokdo bral vážně. O co se vážně nesnažím, je predikovat “přesná čísla”. Tato “přesná čísla” jsou totiž ještě pomýlenější než přibližná předpověd. Ve společenském světě není nic naprogramovaného. Buďte k nám tolerantní. Za to, že nejsme dokonalí, skutečně nemůžeme.