S tímto nesmírně zajímavým člověkem přinášíme zajímavý rozhovor:
Zahájím trochu netradičně, kolik je Vám vlastně let?
Oho hó, nemyslíte, že je to trochu nevhodná otázka?
Proč, vždyť jste muž …
A jak si můžete být tak jistý, pane redaktore? Být vámi, neunáhloval bych se ve svých soudech.
No pardon, ale jako žena nevypadáte?
A kdo tvrdí, že jsem žena?
Aha, tak jinak. Jak jste se dostal k ekonomii?
To je, pane redaktore, velmi zajímavá otázka. Ono, nakonec, není tak důležité, jak jsem se k ní dostal, ale že jsem se k ní nakonec dostal. Beru to jako znamení.
Aha a v kolika letech jste se začal ekonomií zaobírat?
No tak to vám mohu říci naprosto přesně, pane redaktore. Bylo mi 13 až 18 let.
Pracujete v Liberálním institutu, čeho tam chcete dosáhnout?
Nad tím jsem velmi vážně uvažoval. Víte, pane redaktore, všechno je o přístupu. Pokud jste pilný, svědomitý a soudný, pak můžete dokázat hodně. Hlavně je potřeba nesedět na více židlích.
Sice jste mi vlastně neodpověděl na mou otázku, ale to je zajímavé, co tady říkáte, sám totiž přece sedíte na více židlích, máte několik zaměstnání, jestli to tak mohu nazvat …
Nazvat to tak můžete, pane redaktore, ale tyhle židle, víte, to nejsou tři židle, to je trojžidle. A to je něco docela jiného. Jde vlastně o rovinu, která je ke třem židlím paralelní.
Z toho je patrné, že se zabýváte i filozofií. Kdo je Váš nejoblíbenější autor?
Ano, pane redaktore, rád si večer u vína sám se sebou glosuji jeho stále aktuální filozofické problémy, jako je vztah mezi silnějším a slabším, vliv etiky na společnost, vztahy mezi tvory. Mým oblíbeným autorem, je, podobně jako u jiných, předpokládám, Ondřej Sekora. Jeho Brouk Pytlík, to je vlastně takový Faust mezi brouky.
A co Ferda?
Ferda je dobrák od kosti, takový Václav Havel. Já si dokonce myslím, že se v něm náš bývalý prezident shlédl, že byl pro něj Ferda v mládí i vzorem. I pro mě byl Ferda v mládí vzorem. Ale pochopil jsem, že Pytlík má k reálnému životu blíže. Ferda je fantasta odtržený od reality, Pytlík to je brouk protřelý životem a z jeho osudu je to znát.
Píšete knihu, o čem bude?
Kniha to bude především dlouhá. Píši o tom, jak se vždycky všechno nakonec podělá. Je v tom určitá ironie vědy, řekl bych. Snažíme se být stále chytřejší a chytřejší a pravda, někdy se nám i daří, ale řekl bych, že je to vždy jen takové floreskující mezidobí. Snažíme se být Ferdou, ale skončíme jako Brouk Pytlík. Píši o tom, jaké z toho pro nás plyne ponaučení.
Váš život je plný dramat, ale i veselých historek, povězte našim čtenářům nějakou …
Inu dobrá, když mě tak přemlouváte, pane redaktore. Ale aby Vám nezaskočil ten štrůdl, pozor! Začínám (pan Vořechovský se neustále směje a špatně kvůli tomu artikuluje). To jsem šel takhle jednou na metro, tuším, bylo to na stanici Muzeum, a potkal jsem jednoho takového podivného cizince. Povídá mi plynulou němčinou, kudy, že se jde k Hlavnímu nádraží. Povídám mu plynulou češtinou, Helmut, du muss geradeaus gehen und dann triffst du eine Halle und dort ist das Bahnhoff. Rozloučili jsme se a já pokračoval na metro a on k Hlavnímu nádraží. Ještě doma jsem se smál, jak jsem mu to krásně vysvětlil.
Vy jste věru vtipálek k pohledání, jen co je pravda. Co byste na rozloučenou vzkázal našim čtenářům?
Vzkázal bych jim, aby si určitě koupili mou novou knihu a aby více džemovali. To mi u nich hodně chybí.