Všechny indexy jsou založeny na tom, že se snaží shrnout, jak moc stát zasahuje do svobodného podnikání. Jinými slovy by se dalo říci, jak moc politici regulují spontánně vznikající ekonomické vazby. Nabízí se otázka, proč něco takového vůbec sledovat. Důvod je ten, že míra státních intervencí souvisí s hospodářským rozvojem. Už zde se dostáváme k zásadnímu problému, jak vůbec definovat hospodářský rozvoj. Je to růst HDP? Je to snad vývoj nějakého komplexnějšího indexu? Nebo jde o subjektivní pocit štěstí jednotlivých občanů? Hospodářský rozvoj by se dal charakterizovat jako takový vývoj ekonomických vztahů, který je co nejvíce založen na svobodném rozhodování jednotlivců (včetně firem pochopitelně). A protože principem státu je intervence do vlastnictví jednotlivců, stát toto svobodné rozhodování narušuje a tím mění tento vývoj. Svobodný vývoj založený na soukromém vlastnictví a využívání komparativních znalostí je z ekonomického hlediska tím nejefektivnějším uspořádáním, proto znamenají státní intervence “pomalejší” hospodářský rozvoj (přičemž zde nechci rozbeírat otázku, jak je to s ekonomickým vývojem a celkovým štěstím člověka). Cílem indexů ekonomické svobody je tak poskytnout srovnání ekonomické svobody s hospodářským vývojem té které země. Nejsvobodnějším ekonomikám by se mělo dařit nejvíce.
Jak moc ten který stát zasahuje do ekonomického života je značně obtížné říci. Je míra svobody větší tam, kde stát bere lidem 75% vytvořeného produktu než tam, kde stát bere “jen” 20%, ale rozdává monopolní licence jak na běžícím pásu? Situace je v realitě navíc mnohem komplikovanější. Už proto, že státní zásahy nelze nijak kvanitifikovat, jsou indexy ekonomické svobody nutně subjektivní, protože každému státnímu zásahu musíte přidělit nějakou váhu. Indexy se liší také svou strukturou. Pravděpodobně nejznámějšími indexy jsou index ekonomické svobody organizace Heritage Foundation a kanadského Fraser Institute a také “podnikatelský” index Doing Business Světové banky.
O podobnou konstrukci se snaží jak Heritage, tak Fraser. Snaží se postihnout všechny možné státní intervence: fiskální břemeno (daňovou zátěž), ochranu vlastnických práv, měnovou politiku (inflaci zejména), obchodní politiku a regulaci podnikání obecně (regulace cen, mezd, poskytování úvěrů atd.). Je poté poměrně zarážející, že se oba indexy u některých zemí tak výrazně liší. U indexu Doing Business (DB) je to pochopitelné, protože například ignoruje celkovou daňovou zátěž a zaměřuje se spíše na podmínky podnikání než obecně na ekonomickou svobodu. Důsledkem pak je, že Čína má podle DB 77% míru zdanění zisku, ačkoli celková míra zdanění je v zemi mezi nejnižšími na světě. To je do značné míry důsledek toho, že Čína klade stále obrovský vliv na přímé daně a nikoli nepřímé, jako je tomu u vyspělých zemí. A debata o tom, zda-li je “lepší” zdaňovat výrobu než spotřebu, by byla debatou na jiný článek.
Je poměrně zajímavé, že se vepředu, téměř vedle sebe, umísťují země jako je Dánsko a Hong Kong. Dvě, co se svobody týká, naprosto odlišné země. Je například paradoxní, že země, která zdaňuje téměř nejvíce na světě, má v kolonce ochrana vlastnických práv č.1, tedy ochraňuje vlastnická práva nejlépe. Díváme-li se na daně jakkoli, je prostě neoddiskutovatelným faktem, že jde o legální krádež. Ve velikosti vlády je Dánsko sice až 118, ale to na index jaksi nemá skoro žádný vliv (vedle sebe jsou státy v indexu Heritage, citované údaje jsou z Fraseru kvůli pořadí, jinak jsou de facto totožné v obou indexech). Je to pozoruhodné, protože sociální státy blahobytu mají své rozsáhlé negativní (nejen ekonomické) důsledky (nezaměstnanost, problémy s imigranty atd.), které index de facto nezohledňuje. Jak by také mohl, bylo by to velmi, velmi obtížné. Nicméně jde o zásadní problém ekonomické svobody, který ovlivňuje také budoucí hospodářský rozvoj.
Tentýž problém skrytých důsledků se týká měnové politiky. Fraser sice nepracuje jen s inflací, tak jako Heritage, ale i on pokřivuje výsledky. Expanzivní měnová politika má negativní důsledky vždy, neboť způsobuje na první pohled neviditelné změny ve struktuře výroby, struktuře úspor i spotřebě a v důsledku způsobuje hospodářský cyklus. V USA v tom důsledku došlo k naprosté erozi míry úspor, dluhové ekonomice, bublině na trhu nemovitostí. Přesto jsou USA v žebříčku měnové politiky na druhém místě (podobně jako Švédsko, které je první a které má stejný problém). Ještě patrnější je to problém u Heritage, který segment “měnová politika” chápe jako míru inflace měřenou indexem CPI, což je zcela v rozporu s ekonomickou vědou. Takto vlivy měnové politiky chápat nelze a zcela to mění výsledek celého indexu. U Heritage je to jednoznačně nejprobelmatičtější položka.
Třetí absentující položkou, která však u některých zemí dosahuje značného významu, jsou investiční pobídky, jejichž negativní vliv je často stěží postřehnutelný. Investiční pobídky jsou vždy “něco za něco”, mají svůj negativní protipól. Zvýhodňují někoho na úkor někoho jiného. Stát na jedné straně bojuje s diskriminací zaměstnanců, na druhé straně sám účelově diskriminuje určité výrobce. Zásadně tím narušuje konkurenci a také dlouhodobě stabilní vývoj, neboť vytváří strukturu ekonomiky, která není v souladu se strukturou poptávky. Není důvod, aby tato významná položka byla přehlížena, protože nejde o nic jiného než o formu dotací. Dotace nepřinášejí ani pracovní místa, ani hospodářský růst. Naopak.
I přes tyto výtky hodnotím nejlépe index Fraseru, který se nejvíce blíží definici svobodné ekonomiky, kterou ve svých zprávách institut neopomíjí uvádět. V žebříčku kanadského institutu obsadila Česká republika svorně se Slovenskem 45.místo a jsou mimojiné až za Panamou nebo Jamajkou. Nejhůře jsme “dopadli” co se fiskální zátěže týká, ale tím se chlubit nebudeme, že pane Paroubku. I Slovensko dopadlo nejhůře v kolonce fiskální břemeno, naopak je výrazně lepší v oblasti regulace trhu práce. Pozoruhodná je například Francie. V indexu Fraseru a Heritage si totiž s Českou republikou téměř vyměnila místa. Podle Fraseru je Francie o dost svobodnější, podle Heritage je tomu naopak.
Jak jsem ale zmínil v úvodu, indexy nejsou a nikdy dokonalé nebudou. Ale neměly by zároveň ignorovat jasné ekonomické zákonitosti a naopak se je snažit postihnout co nejlépe. I když “obecně” preferuji metodologii kanadského institutu Fraser, některé výsledky z indexu Heritage Foundation dle mého názoru lépe vypovídají o míře ekonomické svobody. Sleduji proto všechny indexy a snažím se na vybrané země dívat strukturovaně a hledat případné chyby. Zkuste se podívat sami na výsledky zemí v jednotlivých kategoriích a posuďte, kdo je skutečně svobodný a kdo je na prvních místech “neprávem”. Objevítě přitom docela zajímavé informace. Svobodě (a Svobodovi taky, ale ne Cyrilovi 🙂 ) zdar!
Index Doing Business
Index Fraser Institute ( pouze ke stáhnutí ve formátu PDF)
Index Heritage Foundation
