Dnes jsme díky pokročilým informačním technologiím (i to je ale relativní, pravda) téměř každý den bombardováni čísly, která ukazují jak se máme dobře, jak nám roste HDP, průmyslová nebo stavební výroba, jaká je cenová inflace, jak se nám zlepšil zahraniční obchod, jak se vyvíjí rozpočet. Na všechna tato čísla pochopitelně běžný člověk příliš nereaguje, ne však ekonomové. Zvláště podstatné je, že na ně reagují klíčové orgány (možná i tělesné, ale to je mimo mé rozlišovací schopnosti), které mohou významně ovlivnit propletenec ekonomických vztahů. Jde nejen o centrální banky, ale mnohé další státní úřady, které rozhodují o dotacích, o rozpočtech na příští léta atp.
Moderní ekonomické metody jsou založeny na číslech, které odráží všemožné statistické údaje sebrané z reality. Přesnost je však něco, co “ekonomickým” číslům žalostně chybí. Například americký statistický úřad vyhlašuje ohledně čtvrtletních údajů o HDP nejprve tzv.odhad. Až po určité době předběžný údaj a po další době konečné číslo. Toto číslo je však konečné zhruba se stejnou mírou pravděpodobnosti, se kterou stojí země na čtyřech slonech. Revize bývají i v řádech procent (což je u čísla, které je samo v řádech procent, vskutku zásadní změna) a týkají se dat běžně pět let zpátky. Výrazně tím při zpětném pohledu může dojít k úplně odlišnému pohledu na realitu, kterou kdyby centrální státní úřady znaly, chovaly by se zaručeně jinak. Tento týden v pátek byly například oznámeny údaje o vývoji nezaměstnanosti v USA. Že v září byla vytvořena stěží polovina pracovních míst, než čekali analytici, to už je celkem “normální” odchylka v odhadu. Ovšem zároveň s tímto údajem bylo oznámeno, že se za 12 měsíců končících březnem tohoto roku (první čtvrtletí roku 2006) vytvořilo vlastně o 810 tisíc pracovních míst více, než se dosud na základě statistických dat myslelo. Průměrná měsíční odchylka tak dosáhla 67 tisíc míst, o které se statistický úřad sekl (o 45% více pracovních míst). Zcela diametrálně odlišná realita, než jakou nám v minulých téměř dvou letech předkládal statistický úřad. To je jen vrchol ledovce, zpětně jsou upracovány další klíčové ekonomické indikátory.
Statistickými přeborníky jsou však Číňané (a musím říct, že jsme to v koutku duše tušili). Ti v loňském roce ze dne na den revidovali svou úroveň HDP za rok 2004 o 16,8% (i o tomto čísle si však můžeme myslet cokoli). Číňané totiž s překvapením zjistili, že podíl služeb na celkovém HDP je vlastně o 10% větší a že podíl sekundárního sektoru (velmi zjednodušeně průmysl) je vlastně o nějaké to procento menší. Skutečnost navíc bude i tak poněkud jiná. Zvláště kuriózní situace nastala v Číně zhruba před rokem, kdy se oznamovala čísla o vývoji za třetí čtvrtletí. Podle nich vzrostly maloobchodní prodeje o 13,6%, ale podle HDP klesla celková spotřeba o 17%. Tento nesoulad byl natolik zřejmý, že přiměl Číňany vyrukovat s kartami a oficiálně revidovat HDP. Ale kterému číslu vlastně máme věřit? Stejně budou zpětně zaručeně revidována. Takové úpravy mají vliv na poměrové ukazatele (aha, on vlastně ten obchodní přebytek není tak velký, tak to můžeme dál vesele tisknout peníze) a třeba i mezinárodní pomoc, která se na jejich základě řídí, nebo na ratingy zemí a v důsledku na “drahost” úvěrů.
“Normální” člověk nad tím vším jen mávne rukou. To nemění nic na tom, že se tím jen dále odhaluje podstata ekonomické prognostiky. Jedna velká nepřesnost a doslova šarlatánství. Pracovat s čísly v ekonomii znamená totéž, jako kdyby byla v matematice jednotlivá čísla proměnnými, za které bude jaksi “zvnějšku” dosazeno určité číslo. Zda bude stejné, nikdo neví. Realita, s kterou pracují naši milí finanční analytici, je jejich snová realita s poletujícími čísílky a lehkým pocitem déja vu.